Krátká úvaha nad alternativním rapem v Česku, novém EP rapera Rohonyho a rapovými archetypy.
text: Radim Lisa
Alternativní rap má v Česku nálepku rapového protestantismu, ve skutečnosti se ale nemodlí k Bohu. Abstraktní texty mohou nést symbolické významy, z jejich přednesu je mnohokrát znát spíš neználkovství.
Kořeny rapové neortodoxnosti se u nás dají hledat spíš v DIY než u UGK. Takoví umělci mnohdy používají rap spíš jako formu vyjádření, od rapové scény se separují; vyhýbají se featům s rapery, jedou si po vlastní ose. Na tom v zásadě není nic špatného. Například alba Konec Civilizace a Náměstí míru od Bonuse (který s rapery spolupracoval) i po deseti letech od vzniku stále poutavě reflektují život člověka uprostřed velkoměsta.
Ze zahraničí jsme zvyklí sledovat žánrové průkopníky objevující se na stránkách médií jako Dazed and Digital nebo The Fader. Jsou mezi nimi i takoví, kteří se od rapu separují. Častěji lze ale vidět ty, kterým láska k rapu nebrání v tom měnit jeho paradigma. Vycházejí z jeho archetypů, ale experimentují s nimi a mění je podle sebe.
Na někoho, kdo tu dokáže brousit na hraně archetypálnosti, uměleckosti i experimentu však narážíme až teď. Rohony. Vzal se z Ostravy. Jeho hudba je pevně spojena s obrazem a tak logicky debutoval sérií videoklipů. Nedlouho poté vystoupil na Addictu. V březnu vydal své druhé EP, Viper.
Termínem „archetypální rap“ mám na mysli striktní dodržování obsahových a vizuálních pravzorů, něco, co je přejímáno z generace na generaci. Do jisté míry se týká všech raperů u nás. Zkusím vysvětlit na příkladu, proč s nimi zrovna Rohony pracuje tak zajímavě, proč zrovna on brousí jejich hranu. Flexení designer pieces je archetyp rapu. I Rohony rapuje o tom, co má na sobě. Když v tracích zmiňuje svoji bundu (navrženou Lukášem Zálešákem, creative directorem Rohonyho), není to designer piece – ale artefakt. Jeho bunda hraje roli, je to vizuální feat, není to kostým. Je to něco co má jen on. Není možné si to koupit jako merch a nechat podepsat, objekt se nestává komoditou.
Podívejte na mou bundu, vypadl jsem z Lanceru
…
každá čúza přede mnou mi čumí na hlavu
(Rohony– Viper feat. Indigo)
Z Rohonyho tracků vyzařuje, že nenosí svůj natrhaný účes a outfit jen v klipech. Když se svými artefakty a s polo-oholenou hlavou chodí po ulici, konfrontuje se s mimo rapovým publikem. Nosí na sobě jakýsi závazek – oddání dělat svoji hudbu. A to je extrémně zajímavý moment, v době, kdy se, jak trefně prohlásil Ladislav Sinai v rozhovoru s Logicem v roce 2016, scéna přesunula na Youtube. Nutno dodat, že jako zjevení musel Rohony působit i mezi rapery při svém vystoupení na Addictu.
Před pár lety si nechal ostravský Sergei Barracuda na obličej vytetovat písmena SB a okomentoval to slovy: „A hlavní věc je ta, že se každé ráno probudím, podívám se do zrcadla a říkám si, pičo, já do té hry doopravdy vkládám vše. A nezbývá mi žádná jiná možnost, než být Sergei B.“. Tento čin má něco společného s Rohonyho ostříháním hlavy, obsahuje stejný kód oddání se, závazku.
Oddání se je rapovým archetypem, který vznikl na místech, kde nic jiného ani nezbývá. Meek Mill ve svém nejslavnějším tracku, hymně Dreams and Nightmares, rapuje: “It was time for me to marry the game and I said yes I do.” Mezi sny a nočními můrami žhne z Meek Milla kolosální odhodlání vzepřít se osudu kluka vyrůstajícího v chudobě na předměstí Filadelfie.
Rohonyho texty obsahují konkrétní i abstraktní řádky. Otře se o Skinny Barbera a o chvílí později mluví o přicházení do města se zlatým kostelem. Rohonymu se daří hrany své flow ukočírovat a ukazuje, že i fonetická hrubost je cesta. Krásně to jde slyšet v jeho kadenci na tracku Viper, kde hostuje Indigo. Způsob jakým Rohony začíná track (první dva bary) je důkazem, že i tvrdý jazyk může být použit lehce a dynamicky.
Vooodoo808 je instrumentální masterkraft, čas od času se ale po producer tagu “Voodooooooo on the beat” naplno ukáže jeho cit pro atmosféru. Představuju si, jak se Rohony tvářil, když mu v mailu přistálo instro, ze kterého vznikl track Skita. Se svými artefakty se pohybuje ve Voodoově světě sebevědomě. V druhé půlce se mihne téma stěhování se ze (zřejmě) rodného Třebíče do Ostravy.
Já nebyl 5 roků doma, kurva já umíral doma,
V pistoli je patrona, sleduji býky, v hlavě koma,
Roztrhané věci na sobě abych se před váma mohl schovat,
Já mám v piči, že mě vidíte v oblečení za vola,
…
Setmělo se já viděl sedat jen vránu k vráně,
Já zabil ty lidi z Třebíče, co nevěřili, já zabil právem,
Šukáte můj kabát co vyrostl na mně v Ostravě,
Setmělo se já viděl sedat jen vránu k vráně,
(Rohony – Skita)
Přestože se prvně zdálo, že Rohony nosí své artefakty jako výraz hrdosti a oddání se, z těchto řádků lze slyšet, že je to komplikovanější – sebevědomí je provázané s nejistotou. Skita je jedna z nejlepších věcí za tento rok, a zatím je uschovaná pod mnoha vrstvami.
Čtvrtý track, pojmenovaný 69, zvukem připomíná klidné instra producenta XXYYXX. Někde mezi sexuální touhou, romancí a emočním vypětím EP končí. V jednom řádku se téma archetypu, artefaktu i abstrakce protne:
„Co nosíš na krku je zlato, nebo je to odraz mého zlata?“
Rohonyho Viper EP míří do míst, které se u nás teprve formují. Tohle by vám nemělo uniknout. Poslechněte si playlist, kde kromě Viper EP najdete i další tracky zmíněné v článku.
Subscribers mixtape spojka newsletteru četli tento článek nejdříve, přihlašte se do něj zde. Jednou za měsíc vám přijde výběr toho nejlepšího rap & related obsahu.